Aniž by mi o mravencích kdokoliv cokoliv vyprávěl, bavila jsem se jejich pozorováním a nechápala, jak takový miniaturní tvor dokáže to, čeho jsem byla svědkem. Ráda jsem se s nimi dělila o cukr, ale na druhou stranu jsem jim také kladla různé překážky v jejich pracně ušlapaných mravenčích cestičkách, abych zjistila, že pro ně žádné překážky vlastně neexistují. Dnes můj obdiv mravenci ani v nejmenším neztratili, avšak častěji s nimi bojuji v zahradě, když si tvoří hnízdo tam, kde se to fakt nehodí.

Do rukou mi padl překrásně zpracovaný atlas nesoucí název Mravenci: život lesního společenství z produkce nakladatelství Kazda. Autorem tohoto pozoruhodného díla, vhodného jak pro teenagery, tak dospělé, je německý ilustrátor Armin Schieb, jehož zájem se zaměřil na téma mravenčí kolektivní inteligence. Na základě vlastních skic, autorských i posbíraných fotografií a vědeckých nákresů sestavil digitální 3D modely, které v počítači naaranžoval do realistických scenérií. Ty pak použil právě v této publikaci a z jejich propracovanosti se doslova tají dech.

Knihu jsem si prošla nejprve sama, pak ji nenásilně nabídla k prozkoumání nesmírně zvídavému synovi kamarádky. Nezklamal mě! Knihu nedal z ruky, jeho očka zářila, neustále se vyptával na jednotlivé obrázky a já mu s potěšením atlas ponechala. Jaká radost mě zaplavila, když mi kamarádka volá, že je to momentálně jeho nejoblíbenější kniha, a to u něj do té doby kralovali hlavně dinosauři (ano, zase oni).

Kniha je fantastickým vhledem do světa těchto společenských živočichů. Seznámíme se nejen s důmyslnou stavbou jejich těla, tracheálním a nervovým systémem, ale například i s tím, jak u nich probíhají námluvy. Zcela ojedinělým jevem je pak jejich úsilí při zakládání mraveniště. To následně upravují v závislosti na proměnlivých teplotách a povětrnostních podmínkách. Je přirozené, že jejich miniaturní velikost s sebou přináší hodně úskalí. Při neustálém hledání potravy jsou vystaveni ohromnému množství predátorů a konkurentů.

Co však musí vyrazit dech každému, je jejich schopnost vizuální orientace, ke které využívají oko, jež je složeno až ze 700 jednotlivých očí! No páni. Díky tykadlům vnímají prostorově pachovou stopu, proto vždy bez větších problémů naleznou od potravy cestu zpět do svého obydlí.

Líbí se mi i pojetí v udržování čistoty v mraveništi. Myslím, že se od těchto tvorů mohou mnozí z nás dost naučit, protože si tato malá stvoření moc dobře uvědomují, co za neplechu způsobují plísně, zkažená potrava a její zbytky, výkaly, ale i uhynulí druhové.

Každý mravenec má svou jasně danou úlohu spojenou s činností, kterou pro své společenství vykonává. Nejspíš bez zbytečných řečí. Do které kasty budou patřit, se rozhoduje už při vývoji plodu. Tohle téma, se přiznám, mi vytřelo zrak!

Něco tak krásného už jsem dlouho nečetla ani neviděla. Nastal jen jediný problém po přečtení této knížky  – mám chuť mravence pozorovat s ještě větším zájmem než tenkrát v dětském věku...

Autor: Denisa Šimíčková