Ve svých 79 letech vypráví Hildegarda, matka představená, svůj životní příběh na žádost Guiberta z kláštera Gembloux v Ardénách. Její hagiografie je úchvatná. Hildegarda se stala nejproslulejší ženou své doby.

Hildegarda od malička trpí vidinami. V nich spatřuje proroctví, která ji později proslaví po celé Svaté říši římské. Vstupuje do ní Duch svatý, Bůh promlouvá jejími ústy, sám Bůh se jí zjevuje tváří Matky, nikoli Otce! V tehdejší době jsou proroctví žen brána jako kacířská. Podle některých měla Hildegarda dar od Boha, podle jiných byla naopak posedlá ďáblem.

Proto se její matka rozhodla věnovat Hildegardu v pouhých osmi letech církvi jako desátek. Stane se z ní řeholnice, svatá panna ve zcela mužském klášteře Disibodenberg. Zde byla spolu s dcerou hraběnky Juttou zazděna, nebo spíše pohřbena zaživa, do krypty. Staly se reklúzami. Jediný kontakt s okolním světem jim poskytovala malá díra na petlici, přes kterou jim mniši podávali vodu a jídlo. Později s pomocí mnicha Volmara, který se jí stane blízkým přítelem, sepisuje svoje vidiny do podoby iluminované knihy. Jaké to však s sebou ponese následky?

„Mohli mě klidně obvinit z kacířství. Ostatně, která žena by si troufla napsat knihu a zároveň doufat, že se tím nezostudí?“ - str. 201 -

Vlastní pocit z četby

Románem Iluminace jsem byla zcela pohlcena. Po knize jsem sáhla automaticky. Podobné příběhy z dob čarodějnických procesů a pochybných činů církve mě okouzlují. Navíc u této spisovatelky jsem měla jistotu dobrého čtení, její román Dcery čarodějného vrchu byl rovněž výjimečným počinem. V obou případech musím pochválit i práci překladatelky, i díky ní byly knihy čtenářským zážitkem.

Autor: Denisa Šimíčková