Jedinečná kávová edice. Jen u nás! Vyberte si z různých motivů.

Miloš Zapletal: Možná se stanu opravdovým spisovatelem

archiv revue
Vyšly dvě knihy Miloše Zapletala - Nesmrtelní a Báchorky blanického rytíře. I když se zatím autor necítí být spisovatelem, v psaní hodlá pokračovat a možná se od něj jednou dočkáme i románu.
Jak vás napadlo napsat knihu o „mladých stařících“?
Po loňské oslavě svého „třičtvrtěstoletí“ jsme získali moc šikovného ředitele Farmy Blaník, kterou provozujeme. Ten sejmul z mých beder řadu starostí a od té chvíle mám víc času. Jsem činorodý člověk, a tak jsem si položil otázku, co budu dělat? Nějaké knihy jsem už napsal, anebo na nich spolupracoval, ale ty byly většinou pracovně účelové: Jak se stát Miss?, Bolek Polívka v Manéži i mimo , Tajemství královen, Fenomén Karel Kryl, Říkali mi prezidente a Zapomenuté divadlo Ateliér. Protože už několik let přemýšlím o stáří, o tom, „co bude potom“ a souvisejících myšlenkách, napadlo mě, že jediná cesta k prodloužení stáří a uspokojení v něm, je aktivita, něco vytvářet. V tom spatřuji jakousi filozofickou „nesmrtelnost“. Proto jsem budoucí knihu nazval Nesmrtelní a vymýšlel jsem, které aktivní známé osobnosti by mohly být příkladem. Zkrátka starší známí lidé, kteří dosud pracují, tvoří, jsou aktivní a zůstane po nich významné „dílo“.

Podle čeho jste osobnosti do knihy vybíral?
Podle věku, tedy od 80 let výš, a podle subjektivního přesvědčení, jací jsou. Jak kvalitní, pokud možno všeobecně známí, tvořiví, aktivní, a jaké dílo po sobě asi jednou zanechají. Průměrný věk Nesmrtelných je 86 let! Nejprve jsem vybíral z osobností, které osobně znám. Jan Svěrák, Jiří Suchý, Libor Pešek, Jiřina Bohdalová, Pavel Pafko, Milan Lasica, Karel Gott a další. Většinou z umělecké oblasti, v níž jsem mnoho let pracoval. K dalším jsem hledal cestu přes své známé. K profesorům Kouteckému, Benešovi a skladateli Vadimu Petrovovi mne přivedl můj kamarád Jan Měšťák. K páteru Armbrusterovi další kamarád kněz Zbigniew Czendlik. K manželce Otta Wichterleho moje celoživotní kamarádka Magdalena Dietlová atd. K dalším, zejména neuměleckým osobnostem, jsem hledal cestu složitěji, ale podařilo se mi získat například Karla Schwarzenberga, Danu Zátopkovou, anebo Jiřího Grygara, který mne přivedl k docentu Luboši Perkovi, ve světě slavnému astronomovi. Dokonce se mi podařilo setkat se s nejstarší občankou Česka paní Květoslavou Hranošovou. O těchto všech osobnostech a řadě dalších jsou kapitoly v mé knížce.

Ne každý člověk si ve vyšším věku ví se stárnutím rady. Co byste doporučil, u čeho by měli tito lidé začít?
Nejlepší rada je přečíst si knihu Nesmrtelní. 43 velmi zajímavých a aktivních osobností
v ní vypráví o tom, co dělají, jaké mají plány do budoucna, jak důležité je i ve stáří pracovat, být aktivní. Čtenáři se dozví také o jejich názorech na víru, na nesmrtelnost, věčnost, či nekonečno. Ale hlavně jak nutné je být ve stáří aktivní a tím si ho prodloužit. Dožít se co nejvyššího věku v dobrém stavu a mysli.

Jste také autorem dětské knihy Báchorky blanického rytíře. Jak starým čtenářům je určena a co se z ní děti dozví?
Žiju většinou pod Blaníkem, kde mám svoji farmu, sloužící především rodinám s dětmi. Říkáme tomu Podblanický ráj dětí a zábavy. Kromě běžných atrakcí a domácích zvířat tu děti zažívají neobvyklé chvíle. Strašidelnou mátohu, lampionový průvod k tajemným hejkalům, svatbu oslů, uvidí druida s laserovýma očima, anebo na stromech malebné chaloupky lesních skřítků. To všechno jsem musel vymýšlet a realizovat, aby se děti u nás cítily dobře a aby se mohly i trochu bát, protože se bojí rády. Později jsem z těchto nápadů začal psát báchorky. O tom, jak blanický rytíř chodí kolem Blaníku a zažívá tu podobné chvíle jako děti v naší farmě. Těchto Báchorek blanického rytíře je samozřejmě daleko víc. Zábavnou a někdy i napínavou formou se děti dozví o historii zdejšího kraje, o blanických rytířích i o bájné hoře Blaník. Dozví se také o tom, že v řece Blanici žijí mluvící ryby, že pod Blaníkem zvířátka uspořádala zvířecí olympiádu, anebo ptáci ve vlašimském parku letecký den. Tyto neobyčejné chvíle ale kazí zlý rytíř Křivohub a strašný čaroděj Ohňomor. Dětem do šesti let mohou Báchorky blanického rytíře číst rodiče, starší děti si je asi přečtou samy. A koho číst nebaví, může si báchorky poslechnout z CD, které skvěle namluvil Oldřich Kaiser.

Píšou se vám lépe knihy pro děti nebo pro dospělé?

Zatím jsem jich moc nenapsal, dokonce se necítím spisovatelem, spíše sepisovatelem. Už však přemýšlím o dalších podblanických báchorkách, a budou-li se čtenářům líbit tyto, rád společně s blanickým rytířem Prášilem vymyslím další. Podobně jak jsem u dětské tvorby ovlivněn zážitky a sny z dětství, tak při psaní pro dospělé většinou vycházím ze svých celoživotních zkušeností. Příští rok vyjde v Mladé frontě kniha „Za zády slavných“, v níž píšu o svých zážitcích a zkušenostech ze zákulisí šoubyznysu. Spolupracoval jsem s mnoha zajímavými osobnostmi: Karlem Krylem, Marií Rottrovou, s Petrem Jandou a Olympicem, s Michaelem Kocábem, Lucií Bílou, Bolkem Polívkou a mnoha dalšími. S manželkou Hankou jsme realizovali mnoho kulturních projektů. Já kdysi televizní Divadélko pod věží Marie Rottrové, potom už společně Manéž Bolka Polívky, Bolkoviny, Miss České republiky, Ceny Thálie, Českého slavíka a řadu dalších akcí. Myslím, že to bude zajímavá kniha. Mám i další plány, ale ty zatím nejsou natolik konkrétní, abych o nich mohl hovořit. Třeba se mi v budoucnu podaří napsat i román a možná se pak stanu opravdovým spisovatelem.

Text: Kateřina Žídková
Foto: Archiv Nakladatelství Mladá fronta
Nenechte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Související produkty
Nesmrtelní
Čeština

Nesmrtelní

0.0 0
od 280
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.

Nejnovější články

Není snadné vybrat z nepřeberného množství knih, které každý měsíc vycházejí, ty nejlepší. A ne každému se líbí to samé. My jsme se opět snažili vytipovat novinky, které by mohly zaujmout co nejvíce čtenářů.
Vyhrajte thriller, který je osvěžujícím způsobem jiný. Děj se odehrává během několika hodin a má několik paralelních dějových linií. Zajímavé exkurzy do tématu mimické rezonance jsou důmyslně zakomponovány do děje a nijak neubírají příběhu na napětí.
Prémiový obsah
číst více
Druhá kniha nebývale uchopeného cestopisu slovenské sinologičky Dominiky Sakmárové mě opět položila na lopatky, v tom nejlepším slova smyslu.